Desatero pro rodiče předškoláků, Základní škola a Mateřská škola Albrechtice

Fulltextové vyhledávání

Máme doma prvňáčka


Desatero pro prvňáčky:

1. Znám svoje jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
2. Umím se obléknout i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle, aby nikdo z mých kamarádů nemusel na mne čekat. Umím na tkaničce udělat mašličku.
3. Umím uklidit knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
4. Dovedu kreslit tužkou a pastelkami i malovat barvami.
5. Poznám barvu čevenou, modrou, zelenou, žlutou,hnědou a černou.
6. Umím vystřihnout obrázek nůžkami.
7. Dovedu si připravit svačinku na ubrousek a po jídle si umýt ruce.
8. Dovedu poslouchat maminčino vyprávění se zájmem a v klidu.
9. Televizní pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s rodiči.
10. Do aktovky si sám uložím věci, a to tam, kam patří.

Desatero pro rodiče:

1. Každý den kontroluji aktovku za přítomnosti svého prvňáčka.
2. Každý den ostrouhám tužky. dítě jich má mít v zásobě několik.
3. Pomáhám dítěti v přípravě školních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je dáváme do aktovky.
4. Školní pomůcky koupím raději až po poradě s vyučujícím.
5. Přípravu na vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe 2x 15 minut.
6. Příprava na vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo soustředit na svou práci.
7. Příprava na vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
8. V klidu si povídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho dotazy.
9. O společných kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncerty) si s dítětem vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím nenásilnou formou jeho rozumové vnímání.
10. Své dítě raději pohladím, pochválím za drobné úspěchy. Snažím se nezlobit se, když se mu ve škole něco nedaří.

První dny ve škole:

Letos poprvé očekává Markova maminka datum 1. září se smíšenými pocity. Její nejstarší syn nedávno oslavil šesté narozeniny a vedle jeho skříně s oblečením se objevila školní brašna.
Každý den si ji Marek se zájmem prohlíží a potěžkává a podobně jako jeho maminka neví, jak se s tím, co přijde, vypořádat. Zda se má těšit, či raději ne. Na jedné straně se konečně naučí číst, psát a počítat, na druhé straně ho tlačí ten „velký balík neznámého“, který má v sobě přibalenou i jistou dávku strachu. A poznámka sousedky od naproti o tom, že teď je potřeba začít brát život vážně, znejišťuje nejenom maminku, ale i samotného Marka.

Změny:

Život nastávajícího prvňáčka, ať chceme nebo nechceme, se rázem ze dne na den posune jiným směrem. Pokud byla totiž do té doby docházka do školky rekreační záležitostí a závisela na Markově chtění či nechtění, od teď už tyto důvody pozbývají na důležitosti. Zkrátka do školy se musí každý den a ne až se malý vzbudí v době od osmi do devíti hodin, jak platilo v mateřince, ale nejpozději dvacet minut před vyučováním. Tuto novotu maminka svému synovi velmi pravděpodobně pomůže zvládnout. Co ale taková novota jako být zticha, sedět na svém místě a věnovat se právě tomu, čemu se věnují všichni? Markově mamince při této otázce vyvstane na mysl představa jejího neposedného a až příliš hlučného kluka. Co když snad není ještě pro školu dostatečně zralý?
Výměna mateřské školy za školu základní s sebou přináší skutečně řadu změn. Byť dnes v mnohém připomínají školní učebny hravost prostor mateřských školek – se svými regály plnými knížek a originálních výrobků či speciálními koutky na čtení či samostatné plnění úkolů. Výuka především pak v mladších ročnících je koncipována zábavnou formou tak, aby byla srozumitelná dětem. Také samotný přístup učitelů doznal obrovských změn. Všechny tyto ohledy na dítě jsou jistě velmi významné, přesto však nezakryjí fakt, že „mnohé se bude dělat jinak“. Dítě se nebude moci věnovat právě tomu, co ho zrovna zajímá, ale bude dostávat úkoly, které bude muset plnit v určeném čase. Bude muset pochopit, že slova pronášená učitelem pro celou třídu jsou určena právě také pro něj.
Dalším oříškem bude krocení dětské spontaneity. Ve škole se už vykřikování či překřikování nenosí – pokud tedy dítě bude znát odpověď na učitelovu otázku, musí se naučit v tichosti vyčkávat, až jej učitel sám vyzve. Na druhé straně to, co škola od dětí očekává, není jen vzorné a tiché sezení v lavici, ale v dnešní době stále více požadovaná samostatnost a angažovanost. To všechno a nejenom to se budou muset naše děti naučit. Těch nových dovedností je najednou opravdu až příliš.

Jak jim pomoci:

Je zde však možnost, jak děti na tyto změny připravit a pomoci jim vše zvládnout. Již v době předškolní můžeme své děti „trénovat“, abychom jim ulehčili vstup do školních tříd. Jak?
Vychovávejte děti k samostatnosti! I když to někdy trvá poněkud déle, nechte děti samy se oblékat, připravovat si svůj batůžek do školky a později i školní aktovku. Svěřte dětem zodpovědnost za konkrétní a pravidelné úkoly v domácnosti, např. odnos odpadků, čištění bot, úklid vlastního pokoje atd. Posilujte jejich schopnost koncentrace! K tomu děti potřebují především spolehlivé dospělé a pevná pravidla a rituály v denním a týdenním harmonogramu.
Stres a hektické chování napomáhají k vnitřnímu neklidu a znemožňují soustředit se. Dobrým doporučením je také správná „vyklizenost“ dětského pokoje. Nepřeberné množství hraček a lákadel zaměstnávají mysl tak, že koncentrace na jednu konkrétní hru či kreativní činnost bývá velmi ztížena. Totéž platí i pro nabídku vybavenosti technickými přístroji. Nabídněte dětem dostatek možností k rozvoji hrubé i jemné motorické činnosti – běhání, skákání, lezení, ale také stříhání, modelování a práce s rozmanitými materiály. Podchyťte jejich zájmy co nejdříve, pokuste se vyzdvihnout jejich přednosti a snažte se je posilovat!
S touto pomocí dokážete navíc přispět k posilování zdravého sebevědomí a vybudovat pevný základ pro náročné životní období, kterým škola pro vaše dítě bude. A to je jistě mnohem více, než strachování se z něčeho, co teprve přijde. Protože strach a negativní postoj v učebním procesu nejsou v žádném případě dobrými pomocníky.

Když prvňáčkovi dochází dech:

Vidina nešťastného prvňáčka, který se ráno nechce hnout od domovních dveří, je asi strašákem každého rodiče.Jak školu co nejlépe zvládat vysvětluje PhDr. Václava Masáková z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 2.
Jako rodič své dítě znáte nejlépe, takže jistě jako první poznáte, zda je vaše dítě zvýšeně unavené, jestli někdy neočekávaně přijde ze školy a usne, jestli se mu chce do školních úkolů, nebo odmítá, pokládá hlavu a je vidět, že má ručku unavenou, prostě jestli dítě stačí zvládat požadavky školy i na úrovni domácí přípravy.
Na druhé straně si rodič musí položit otázku, zda na dítě nenaložil příliš mnoho. Je rozdíl, jestli dítě chodí do mateřské školy a je tam do pěti hodin, přitom má ale svou relaxační chvilku v poledne a večer už po dítěti doma žádnou intelektuální činnost nechcete.
Když máte prvňáčka, který je do pěti hodin v družině, pak si s ním sednete a píšete úkoly a přitom sama máte ještě další povinnosti, může vznikat problém. Dítě na školu zralé je, ale není zralé na celý tento nápor. Proto bychom, když jdeme s dítětem k zápisu a cítíme, že dítě je křehčí, měli přemýšlet, jak bude adaptace probíhat.
Pokud ho musíme nechávat v družině, tak maximálně do 15 hodin, a pak mu umožnit udělat si úkoly a nechat ho hrát si či jít ven. Měli bychom vědět, jak bude vypadat režim dne a připravit si počáteční adaptační fázi, i za cenu toho, že si nebudeme brát dovolenou během prázdnin nebo budeme čerpat jen část a po dnech si dovolenou vybereme během září, října a budeme se střídat s partnerem, aby se dítě mohlo zadaptovat. Tam je šance, že dítě školu přijme.
V případě, že problém trvá, bych se paní učitelky zeptala, jestli naše dítě prosperuje ve vztahu k jiným dětem, jestli není neklidné, unavené a eventuálně bych navštívila příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnu. Čím dříve se příčina potvrdí, tím dříve je šance na nápravu.

Pro rodiče prvňáčků:

• Přiznejme si, co je náš zájem, tužba či ambice a co si přeje dítě (nezahlťte v prvním roce školy dítě zájmovými kroužky a vyberte je tak, aby mělo čas i na vlastní aktivity).
• Problém, který jako rodiče neumíme pojmenovat, můžeme rozebrat např. v pedagogicko-psychologické poradně v místě bydliště (zde se věnují nejen dítěti, ale zjistí v čem je potřeba zvýšené péče, na co se rodič má zaměřit a kde čerpat informace). Rodiče by se neměli stydět vyhledat pomoc, ve škole se předpokládá, že dítě plně rozvinuté je a lze navázat výukou, školní úspěšnost začíná daleko dříve než dítě nastoupí do samotné školy.
• Důležitá je souhra školy a rodičů, ne „řešit problém“ a označit chybu na straně školy, učitele či žáka, ale všechny strany by si měly dát čas k adaptaci a snažit se o domluvu.









 

Autor: Admin ZŠ Albrechtice | Počet přečtení: 5272x | Datum: 17.12.2014

Sdílet:
© 2014 - 2024 Základní škola a Mateřská škola Albrechtice.
Všechna práva vyhrazena.
Tento web využívá redakční systém AD-RS.
Realizace webu ADweby.com.

Kontaktní informace

Základní škola a Mateřská škola Albrechtice
Školní 20, 735 43 Albrechtice

Telefonní čísla:
596 428 447
773 240 460



Více informací